Internet věcí je na začátku a příležitosti nabízí každému

S Martinem Malým, známým českým publicistou a komentátorem, jsme mluvili o současné „horečce“ kolem internetu věcí, o jeho historii, současnosti i budoucnosti. Pokud vás tedy zajímá, jak by se celá oblast mohla vyvíjet a jaké dnes nabízí příležitosti, neváhejte se začíst do následujících řádků.

754
0
SDÍLET
Co všechno si můžeme představit pod pojmem internet věcí?

Pojem internet věcí je neskutečně široký. Spadá sem veškerá technika, která komunikuje přes internet, ať již s lidmi, nebo mezi sebou navzájem. Na rozdíl od zaběhlého vnímání, kdy si za internetem představíme například servery, v tomto případě hovoříme i o docela malých věcech, jako jsou nejrůznější senzory a čidla. Na druhou stranu to ale mohou být například i velké technologické celky. V posledních letech je to velmi populární téma, rozhodně však nejde o žádnou novinku. O M2M komunikaci hovoříme v podstatě již od vzniku samotného internetu.

Současný rychlý rozvoj souvisí s vyzrálostí a dostupností technologií, které se stávají cenově dostupnějšími, i s téměř všude dostupným připojením k internetu.

Kde všude může být internet věcí užitečný? Kde se s ním můžeme setkat teď a co nás podle vás čeká v budoucnu?

Jako s každým novým oborem je i s internetem věcí spojována celá řada nejrůznějších očekávání, často nereálných, a spousty nápadů, které se postupem času ukáží jako nesmyslné. Zároveň se ale může prosadit spousta nápadů, kterým zpočátku nikdo nevěřil.

Hezkým příkladem internetu věcí mohou být informační tabule na zastávkách městské hromadné dopravy. Jde o počítač se zobrazovacím panelem, který přijímá data z dopravního podniku a zobrazuje příjezdy jednotlivých dopravních prostředků. Dopravní prostředky naopak odesílají informace o své aktuální poloze na ústředí.

Často se v souvislosti s internetem věcí hovoří také o domácí automatizaci. Zde jsem však zatím trochu skeptický. V tuto chvíli se zdá, že jde spíše o zajímavou hračku pro technicky založené uživatele. Zatím si však nejsem jistý komerční úspěšností takových řešení, nemyslím si, že jde o záležitost, kterou by chtěl mít každý doma. Zde budou hrát velmi důležitou roli uživatelské zvyklosti.

Hojně zmiňovaným příkladem je také sledování spotřeby domácnosti. Také jsem ho měl, ale zjistil jsem, že mi vlastně nic nepřináší. Ani v tomto případě však nepochybuji o tom, že si tato řešení své uživatele najdou.

Další oblastí, kde se můžeme s internetem věcí setkat, jsou průmysl a zemědělství. Příkladem mohou být řešení pro sledování aktuálních povětrnostních podmínek, ale setkal jsem se i s řešeními pro hlídání majetku, ať již hovoříme o hlídání včel, vzácných dřevin, nebo chovného dobytka. Benzinové pumpy pomocí internetu věcí sledují stav nádrží pohonných hmot a podle toho plánují zavážení zásob.

Smysl internetu věcí tedy podle mě není ve věcech, které bude mít každý doma a bude je každodenně používat, ale spíše v komplexnějších záležitostech, jako jsou například chytrá města.

Jsou některé produkty, k nimž by se mohly přidat služby (instalace, software, apod.) nebo by je výhodnější vyvíjet vlastní produkty?

Opět zopakuji, že jsme na začátku. Stále je tu tedy velký prostor, aby se svým nápadem uspěla i „garážová firma“. V tomto případě tedy nedokážu vznést jednoznačné doporučení. Je však potřeba na rovinu říci, že vývoj hardwaru pro internet věcí je neskutečně drahý a náročný na zdroje. Ve srovnání s vývojem softwaru jde o mnohem náročnější činnost a nevyplatí se začínat bez jasného konceptu a plánu. Často je podstatně lepší a jednodušší použít některé z již existujících řešení. Někdy stačí pouze vzít existující hardware a za pomoci dnes běžně dostupných cloudových technologií vše propojit a doplnit o svůj nápad. Ideálně tak, aby řešil nějaký reálný problém, ať již svůj, nebo například zákazníkův. Zde se nabízí celá řada příležitostí. A čím víc lidí tento problém řeší, tím lépe. Mohu vyvinout prototyp a na jeho základě zjistit, zdali má smysl zahájit větší výrobu. Šanci má každý a dokonce bych v tuto chvíli řekl, že situace nahrává spíš malým firmám, které jsou lépe přizpůsobivé, než velkým koncernům.

Co je podle vás teď největším trhákem v oblasti IoT?

Žádnou bombu, která převrátí svět, asi nevidím, ale vidím spoustu ručních granátů. (smích) Je spousta dobrých věcí, které by se mohly během krátké doby ujmout. Ale například nositelná elektronika, o které to ještě nedávno všichni říkali, to pravděpodobně nebude. Je tedy těžké něco predikovat. O spoustě věcí se hovoří, ale spíš si myslím, že to nejzajímavější se odehrává tam, kam normální člověk ani nevidí, ať již jde o výše zmiňovaný průmysl nebo například městskou infrastrukturu. Zde může být dobrým příkladem hlídání ropovodů, což je věc, kterou jejich provozovatelé velmi oceňují, ale normální člověk o tom nemá tušení a rozhodně jej nijak neohromí.

Kam si myslíte, že tento trend směřuje? Jsou budoucností chytré domácnosti, chytrá města? V zahraničí nebo i u nás?

Ano, jednou z oblastí, která dává smysl, jsou chytrá města. Na rozdíl od konzervativních domácností, jejichž zvyky se mění jen velmi pomalu. U měst je však jiný problém. Jsou řízena veřejnou správou, která má také svou setrvačnost, avšak trochu jiného typu. Technologie internetu se sice přijímají, ale často s tristním provedením. Navíc je zde již celá řada existujících systémů, ke kterým se nikdo jiný nedostane, ať již kvůli tomu, že to nejde, nebo že daná instituce nemá zájem je sdílet. Ve městech tedy rozhodně vidím velký prostor. Zajímavým příkladem může být nouzové navigování bezpečnostních a ozbrojených složek za pomoci lamp městského osvětlení, kterou díky jedné české firmě zkouší v Izraeli.

Další prostor vidím v průmyslu. Hovořit můžeme o logistice, sledování zboží i výrobě.

Mluvili jsme o výhodách IoT, jaké jsou na druhou stranu jeho problémy či nedostatky?

K internetu věcí se váže hned několik problematických aspektů, v první řadě bezpečnost. Nedávno například proběhl masivní útok na několik známých zahraničních služeb, které byly vyřazeny z provozu kvůli obrovskému množství požadavků vytvořených webovými kamerami a podobnými zařízeními. Výrobci hardwaru bohužel často bezpečnost nejen, že neřeší, ale často dokonce trestuhodně zanedbávají. U některých produktů například ani nelze změnit výchozí přihlašovací údaje. Navíc podle různých průzkumů se drtivá většina routerů používá se základním výchozím heslem nastaveným z výroby. Dalším problematickým aspektem mohou být baterie a napájení obecně. Dnešní běžně dostupné baterie vystačí pro pohon drobných zařízení internetu věcí nejčastěji přibližně na dva roky. Otázkou je však, co dál. Něco lze napájet za pomoci sluneční energie, jinde se však na tuto metodu spoléhat nelze. Pak na řadu přicházejí nejrůznější sofistikované metody.

Dalším bodem, který se bude muset řešit, je standardizace. Ta je dnes velmi malá. Většina různých systémů spolu nijak nekooperuje. Jednotliví výrobci používají svá vlastní řešení, což samozřejmě snižuje celkovou využitelnost těchto technologií, příkladem může být řada rozdílných systémů používaných v chytrých domácnostech. Začíná se však blýskat na lepší časy a objevují se firmy, které se svá řešení snaží prosadit jako standard. Přitom není potřeba, aby všechny standardy byly univerzální pro všechny – například chytrá města mají jiné požadavky než hlídání ropovodů nebo automatizace domácností.

Zajímavou otázkou je také prezentace internetu věcí běžným lidem, kterou se také nikdo prozatím příliš nezabývá.

Jak mohou uživatelé svá zařízení chránit?

Opět platí základní bezpečností poučky – změnit úvodní heslo a pokud možno aktivovat bezpečností prvky, jako je šifrování nebo dvoufaktorové ověření. Pokud zařízení takové možnosti nenabízí, pak jej raději vůbec nepoužívat. Pokud vám bude někdo odposlouchávat bezdrátový teploměr, asi to nebude až tak velký problém, ale každého jistě napadne řada příkladů, kdy by následky mohly být podstatně méně příjemné. Vždy je to o určité míře rizika, které ještě jsme schopni akceptovat, a které už nikoli.

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Vložte svůj komentář.
Vaše jméno