Češi se kvalifikovali na AI race – mohou vyhrát?

Každá etapa historie lidstva s sebou nese určitou formu závodů, v nichž spolu jednotlivé národy soupeří o místo na výsluní. V koloniální době hrál prim počet a kvalita loďstva a následně také počet kolonií všude po světě, během doby po druhé světové válce západní a východní velmoci závodily ve zbrojení jaderným arzenálem a nyní technologický svět zápolí o to, komu se nejrychleji podaří vyvinout, zkrotit a využít svět umělé inteligence (AI).

281
0
SDÍLET

Na následujících řádcích nebudeme rozebírat historické aspekty jednotlivých zbrojení, ale zaměříme se na současný stav závodů v umělé inteligenci, zjistíte například, jak daleko už AI dospěla, ale prozradíme vám také, na co se můžete v nejbližší době těšit.

Co je program a co AI?

S pojmem umělé inteligence se dnes setkáváme v podstatě na každém kroku. Existuje mnoho různých úrovní AI. Umělá inteligence nám může pomáhat se správným nastavením fotoaparátu ve smartphonu, můžeme se s ní setkat na výrobních linkách továren nebo s ní můžeme pracovat ve státní správě. Její využití je opravdu obrovské. Je však důležité si uvědomit, že umělá inteligence, jak ji známe dnes, je zcela odlišná od AI z hollywoodských filmů či vědeckofantastických románů. Od těchto technologických výkvětů jsme ještě stále hodně vzdáleni. Plně autonomní roboti po světě ještě „nechodí“. I když už se našla umělá inteligence, která dokázala projít Turingovým testem pro AI, stále ještě nelze hovořit o generické umělé inteligenci. Většina těchto strojů se zabývá zpracováním úloh, které jsou pro člověka příliš náročné, jako třeba procházení obrovského množství informací, nebo vykonává neustále se opakující činnosti, které příliš otupují lidskou mysl. Bez pochyby se mezi lidmi najdou jedinci, kteří jsou za podobné neustále se opakující činnosti vděční, ale většině z nás tyto činnosti pouze ukrajují čas a odvádějí nás od kreativních činností. A to je hlavní účel AI – oprostit nás od každodenních běžných činností, abychom se mohli věnovat tvůrčím aktivitám.

Závody ve zbrojení

Lidská historie je protkaná nejrůznějšími závody mezi státy. Těmi nejvíce, i když nechvalně, známými jsou závody ve zbrojení z dob studené války. Tehdy se bojovalo o to, kdo bude mít v ruce nejvíce trumfů, a můžeme hovořit o velkém štěstí, že nevypukla jaderná válka. Dnešní závody v umělé inteligenci jsou v lecčems velmi podobné, i když ne ve špatném slova smyslu. Stále se jedná o souboj o moc. Teď však proti sobě nejdou (alespoň většinou) totalitní režimy s těmi demokratickým. Nyní jde o ekonomickou moc a výhodu, které mohou výrazně ovlivnit ekonomickou situaci v daném státě. V tomto ohledu má ČR obrovskou výhodu oproti okolním státům. I když se jako Češi zdáme být velmi zpátečničtí, aplikace AI nám očividně problémy nedělá.

„Když jednáme s manažery českých firem, kteří přišli ze zahraničí a měli zkušenosti s vedením firem jinde ve světě, většina z nich říká, že Češi jsou jako pracovníci velmi flexibilní a otevření novým technologiím. Implementace změn, co se v Německu zavádějí dlouhou dobu, v Čechách trvá poměrně krátkou dobu. Navíc je náš národ ve světě stále známý svou šikovností a dovednostmi. Nebojíme se přemýšlet, koumat a vidíme to i na českém trhu, kdy u nás velké nadnárodní firmy testují nové technologie a v případě, že se osvědčí, začnou je používat i jinde,“ popsal Jan Kleindienst, chief technologist Czech Republic & Watson AI R&D lab manager v IBM.

Neměli bychom se však cítit jako pokusní králíci, naopak bychom měli být podle odborníků poctěni, protože se podílíme na poměrně zásadních objevech. „Moc trhů se tímto pochlubit nemůže. Musíte mít speciální skladbu lidí, kteří jsou schopni tohle udělat. My v IBM vidíme poměrně příznivé přijetí českých technologií, hlavně českých chatbotů. A vidíme pro ně také velkou poptávku. Lidé v Čechách naštěstí pochopili, že rutinní práce fakt nikoho nebaví, tak proč by to nemohli dělat roboti?“ dodal Kleindienst.

Kde může, pomůže

I když to momentálně může vypadat, že s umělou inteligencí se setkáme jenom v odvětví informačních technologií, opak je pravdou. AI totiž proniká do úplně všech oborů. Do některých poněkud rychleji, jako třeba do automobilového průmyslu, a někam pomaleji (zemědělství). Nicméně prvky umělé inteligence můžeme aplikovat na obrovské množství činností. Krásný příklad proniknutí AI do zdánlivě na míle vzdáleného zemědělství, kde je důležitá pravidelná péče o vláhu, živiny a světlo, jsme mohli vidět už letos na konferenci Dell Technologies World, kde bylo prezentováno využití umělé inteligence na správné dávkování živin a vláhy uvnitř velkého skladiště. O implementaci se postarala společnost AeroFarms, jíž se podařilo snížit spotřebu vody o neuvěřitelných 95 %.

Zhruba ve stejnou dobu se povedlo Googlu odprezentovat schopnosti jejich umělé inteligence, konkrétně projektu Duplex. Ten vzbudil na trhu poměrně velký poprask, a to především díky ukázce, kdy AI volala reálným lidem, například do restaurace nebo do kadeřnictví, aby je objednala. Dokázala si dokonce poradit i v situacích, kdy by mohl člověk vypěnit vzteky. Nicméně stroje, v tomto případě AI, emoce necítí, což je jednou z mnoha nesporných výhod. Od reálné implementace podobného osobního asistenta do praxe jsme však ještě poměrně daleko. Mezi další aplikace umělé inteligence můžeme zařadit také zdravotnictví, kde pomáhá se čtením obrovského množství dokumentů a následně tyto poznatky interpretuje tak, aby pomohly ve výzkumu či při léčbě pacientů. Problém však v praxi bohužel nastává ve chvílích, kdy se diagnóza umělé inteligence neshoduje s diagnózou lékaře. Ten se často spoléhá na vlastní úsudek a zavrhuje umělou inteligenci s tím, že jde pravděpodobně o chybu systému. Nevidí totiž rozhodovací mechanismus AI. Pokud je to však jediný důvod, proč umělé inteligenci v některých případech nevěříme, brzy pomine. Možnosti jejího využití totiž neustále rostou a čas ukáže, že toho AI zvládne mnohem více než lidé a v nesrovnatelně kratším čase.

„Aplikace umělé inteligence v praxi je často srovnávána s křivkou, kterou mělo zavádění informačních technologií. Když přišly, téměř nikdo toto odvětví neznal, muselo se otevřít velké množství oborů a kurzů. Dnes se totéž děje s umělou inteligencí. Tehdy se ve firmách budovaly IT oddělení a dnes se budují AI oddělení,“ vysvětlil Kleindienst.

Mezi další možnosti využití umělé inteligence můžeme zařadit i kooperativní roboty z výrobních továren, kteří dokáží mnohem efektivnější pomáhat s činnostmi, jež mohou být pro lidské pracovníky stereotypní a nepříjemné například s ohledem na bolesti zad. Navíc nepřichází v úvahu případné nepřesnosti, kterých se může člověk dopustit v závislosti na nedostatečném pohodlí či únavě. Jedním z průkopníků nových technologií je i Škoda Auto, kde už v roce 2015 začlenili do velkosériové výroby kooperativního robota Kuka. Člověk a stroj tak pracují ruku v ruce. Robot může pouze montovat součástky či překládat zboží z palety do regálu.

„Tento trend sledujeme také v oblasti e-komerce a retailu, kde by firmy rády doplnily část zaměstnanců touto škálovatelnou pracovní silou, která by jim pomohla obsadit pracovní pozice, jež pro lidi nejsou dostatečně atraktivní. Přijetí technologií AI bylo z mého pohledu nečekaně vřelé a dokumetuje to spousta lidí, kteří si našli náš Watson Assistant servis, kde si začali vytvářet české chatboty. Dnešní trh je AI poměrně nakloněný, a to i když se setkáváme se zástupci různých odvětví průmyslu, které bych považoval za konzervativní jako třeba textilní průmysl, slyším, že všechny zajímá, jak lze lépe automatizovat provoz, protože je málo pracovní síly a potřebují růst,“ uvedl Kleindienst. Současný stav na trhu práce, kde je nedostatek dostatečně kvalifikované pracovní síly, hraje do karet pracovníkům. Mohou po firmách žádat větší jistoty, vyšší plat, případně mohou odejít ke konkurenci za lepšími podmínkami. Firmy, které jsou takto tlačeny stále více do kouta, proto hledají řešení zvýšením automatizace. Nebudou tak muset hradit náklady na zaškolování zaměstnanců, kteří mohou odejít. Takové riziko u robotů není.

Poměrně velké množství lidí se bojí, že AI ve finále člověka nahradí a naše civilizace pak bude nadbytečná. Tak se to opravdu událo, i když pouze ve vědeckofantastických románech a hollywoodských filmech. Ve skutečnosti tomu tak není. „Proces aplikace technologií AI si můžeme rozdělit do dvou různých částí spektra. První představují rutinní, únavné a nudné úlohy jako odpovídání v kontaktních centrech, vizuální kontrola správných svárů na výrobcích či dokola opakovaný pohyb ve výrobním procesu. A v druhém pólu spektra najdeme vylepšování kreativity, tedy schopnosti cokoli tvořit. V prvním bodě sice umělá inteligence dokáže člověka nahradit, ale spíše přispívá k lidskému rozvoji tím, že mu z jeho pracovní náplně eliminuje opakující se nudné činnosti,“ popsal Kleindienst. Často se na trhu práce vyskytnou neustále se opakující pracovní nabídky, o které evidentně nikdo nejeví zájem. Proto se nabízí řešení nasazení virtuálního pracovníka, který pracuje nonstop, je vždycky profesionální, nemá dovolenou, neříká si o zvýšení platu a lze jej případně také „rozmnožit“, když je potřeba. Obě strany jsou pak spokojené, jak firma vybavená spolehlivými virtuálními pracovníky, tak i zaměstnanci, kteří tyto činnosti dělat nechtějí a mohou místo toho vykonávat smysluplnější práci, kde více zapojí svou kreativitu. Ve druhém zmíněném bodě umělá inteligence rozšiřuje lidské schopnosti a pomáhá jejich kreativitě. Člověk najednou disponuje větší pamětí, lepším vyhledáváním – využívá stroje, které jsou partnery v komunikaci a tvořivém procesu vůbec. „Praktické řešení tohoto typu už můžeme najít například v medicíně, kde pomáhají určovat diagnózu, nebo v umělecké sféře, kde člověk udělá pár tahů a umělá inteligence daný obrázek dotvoří. Škála možností je nepřeberná a lidstvo ještě čeká obrovská společenská diskuze o tom, jak bude vypadat spolupráce člověka a stroje a kde jsou její úskalí a příležitosti,“ doplnil Kleindienst.

Úskalí AI

Umělá inteligence podobně jako každá nová technologie nedisponuje pouze pozitivy, ale má i svá úskalí. Ta nepocházejí pouze ze sci-fi, kde se umělá inteligence pokouší lidstva zbavit jako obtížného hmyzu, který jí pouze překáží v rozvoji, ale také z možného zneužití nástrojů umělé inteligence. Když například někdo vymyslí autonomní nákladní auto, může ho někdo jiný použít jako zbraň a totéž platí i pro jadernou energii nebo technologii manipulování obrazu.

„Rizika jsou stejná jako u každé technologie a obrana proti nim je stejná jako u každé technologie. Zaprvé musí lidé vědět, co od AI mohou a nemohou čekat, a zadruhé se musí nastavit určité regulace. Musíme vědět, odkud pochází data, kdo AI trénoval, k čemu slouží a zda prošla nějakou certifikací. Plus musí mít každá firma, která bude AI stavět, zavedené principy, podle nichž je vyvíjí,“ přiblížil Kleindienst. Průhlednost a důvěra. To jsou hlavní motta, jimiž bychom se měli při vývoji AI řídit. Kromě toho se musíme zabývat i etickými otázkami umělé inteligence. Vyšší formy AI, které budou postupně vznikat, musí rozumět tomu, jaké jsou lidské hodnoty. Na to momentálně vznikají nové instituty, které se snaží stroje naučit lidské hodnoty. Zde nás varovaly hollywoodské filmy s Arnoldem Schwarzenegerem, konkrétně série Terminátor, kde AI povstala proti lidstvu. Od podobných umělých inteligencí jsme však ještě daleko. „Vývojáři umělé inteligence aktuálně pracují převážně na perceptivních technologiích, tedy technologiích, které jsou smyslové – zpracování obrazu, textu, zvuku. Cesta ke generické umělé inteligenci je ještě dlouhá. Tam budeme potřebovat kodifikovat lidské hodnoty, musíme ukázat pozitivní vzorce, jak má stroj s člověkem fungovat a upozornit na etická dilemata. Musíme mít zajištěnu také právní zodpovědnost, kterou momentálně velmi dobře diskutují a kodifikují právníci v Bruselu. Musíme vědět, kdo by nesl vinu za autonehodu autonomního vozu, zda chodec, výrobce či majitel,“ poznamenal Kleindienst.

AI na českém trhu

Umělá inteligence již ušla obrovský kus cesty. Na českém trhu má evidentně dveře otevřené dokořán, a to především v B2B segmentu. Jak ale reálně vypadá situace na trhu, jsme se zeptali experta z IBM Jana Kleindiensta: „Často se setkáváme s rozdíly v očekávání. Někdo si myslí, že roboti už umí všechno a hned. Tito lidé jsou pak překvapeni, když zjistí, jaké množství práce za nasazením robotů stojí, co vše potřebuje robot, aby se pro danou úlohu naučil to podstatné, aby fungoval kvalitně a zároveň aby byl pozitivně vnímaný uživateli. Tam občas narážíme na nereálná očekávání zákazníků. Zajímavý je také moment, kdy s nimi probíráme, co by si od automatizace představovali, a máme s nimi také pravidelné design thinking workshopy, které představují první kreativní krok. Tam se ptáme na podrobnější scénáře. Bohužel však i u zástupců téže firmy často nacházíme podstatné názorové rozdíly, protože evidentně nemají všichni úplně jasno v tom, jak by měla výsledná technologie fungovat. Pro obě strany je pak obohacující, když se dokážou dohodnout na hlavním nosném scénáři. Typicky začínáme po malých krůčcích – vytvoříme PoC (Proof of Concept), aby zákazníci zjistili, co všechno mohou od AI technologie očekávat, a průběžně přidáváme nové funkce. Postupně se tak snažíme se zákazníky otázku nějakým způsobem otevřít, řešit a načít první úspěšná PoC. Pak typicky vidíme, že se tímto postupným osmělováním přijímání technologií umělé inteligence zlepšuje.“

Budoucnost s AI nebo bez?

Dnes už se běžně setkáváme s umělou inteligencí a často o tom dokonce ani nemusíme vědět. Například když se ptáme chatbota v e-shopu, zda je k dostání konkrétní oblečení i v jiných velikostech, případně na otevírací dobu kamenné prodejny. V Reseller Magazinu jste si už mohli letos přečíst článek o chatbotech, kteří jsou v tomto ohledu velkým průlomem. Zvládají bez jakékoliv asistence, pouze za dostupnosti své „bible“, kde jsou shromážděny všechny dostupné informace, odpovídat na jakékoliv dobře formulované dotazy, a to v češtině. Před nedávnem by něco takového bylo neuvěřitelné, ale letos Google představil již zmiňovaný projekt Duplex, kdy umělá inteligence hlasově komunikovala s člověkem, který si ani nevšiml, že mluví s robotem. Od nasazení Duplexu do praxe jsme však ještě na míle daleko. Podobně na tom byla například i společnost IBM, která v roce 2011 úspěšně demonstrovala svůj projekt umělé indeligence – IBM Watson. Tomu se podařilo opakovaně zvítězit ve vědomostní soutěži Jeopardy, což je americká obdoba televizní soutěže Riskuj. Od nasazení v praxi však Watsona od té doby dělilo několik let, kdy jej bylo zapotřebí vyvinout do podoby, kdy by šel využít v praxi pro práci s funkcemi pro koncové uživatele. Google na tom je pravděpodobně podobně. Musí tuto technologii vylepšit tak, aby přinesla reálné možnosti využití. Navíc je zapotřebí vyřešit i etickou otázku věci, protože volající umělá inteligence se nepředstavila jako AI. Toho by v budoucnu mohly využívat nejrůznější call centra. Pokud si však říkáme, že se v Čechách nemusíme bát, protože čeština je nádherný a bohudíky i komplikovaný jazyk, který se umělá inteligence jen tak nenaučí, jsme pravděpodobně na omylu. IBM má s prací s češtinou vlastní zkušenosti, a to díky vývoji chatbotů. „Jazykově to není velký problém. Principiálně udělat totéž v češtině představuje jen řešení problematiky složitější češtiny a modelace nejrůznějších slovních tvarů a gramatických pravidel. Je potřeba natrénovat vhodné modely, gramatické struktury, skladbu vět apod. Když už se jeden problém vyřeší v jednom jazyce, není až tak těžké jej vyřešit v jiném,“ vysvětlil Kleindienst.

Jak bude vypadat budoucnost a zda se umělé inteligence „nezblázní“, to ještě nevíme. Doufejme ale, že se predikce některých nezávislých vědců a filmů nenaplní. Život s AI totiž bude výrazně jednodušší, a to jak z pohledu koncových uživatelů, tak i průmyslu, kde firmám zjednoduší hledání zaměstnanců na nepopulární pozice a činnosti. Dnes to však neznamená například škrty v počtu zaměstnanců, ale spíše navýšení efektivity práce při zachování konstantních nákladů. No, není to ideál?

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Vložte svůj komentář.
Vaše jméno

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.