Práce na dálku nebo zpět do kanceláře?

Řada manažerů přišla se smělými plány a předpoklady, že se lidé začnou opět vracet do kanceláří. Jenže ono to nejde tak hladce, jak mnozí předpokládali. Poměr sil v kancelářské politice se změnil. A to ve prospěch zaměstnanců.

Došlo totiž k tomu, že klíčoví pracovníci zjistili, že mohou být doma stejně efektivní jako v kanceláři. Navíc přechod na práci na dálku mnoha lidem zlepšil rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, protože jim poskytl větší flexibilitu. To nezůstalo bez povšimnutí.

Kromě toho je odbourání všeho toho cestování prospěšné jak z finančního hlediska, tak pro životní prostředí. A vzhledem k pokračujícímu stlačování životních nákladů si to budou lidé moc dobře uvědomovat a až je manažeři požádají, aby se vrátili do kanceláře na plný úvazek, budou tím argumentovat.

Sami v kanclu

Není tedy divu, že výzvy k návratu do kanceláře vyvolávají mezi zaměstnanci, kteří se potýkají s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem a rostoucími životními náklady, obavy. Mnozí zaměstnanci si dokonce myslí, že pokud po nich šéf chce, aby se vrátili do kanceláře na plný úvazek, pak by měli dostávat vyšší plat.

A ti zaměstnanci, kteří se do kanceláře vrátí, se často ocitají osamělí v řídce obsazené kanceláři a stále pořádají videokonference s manažery a kolegy, kteří zůstali doma. To vše znamená, že pro mnoho pracovníků se návrat do kanceláře opět odsunul na neurčito, ať už si to šéf uvědomuje, nebo ne.

Buď home office, nebo jdu jinam

I když manažeři mohou očekávat návrat zaměstnanců do kanceláře, narážejí na mnohem větší odpor, než se očekávalo. A nezapomeňme, že pro mnohé (zejména pro vývojáře a další pracovníky v technologiích) existuje spousta příležitostí ke změně zaměstnání. To bude manažerům, kteří nadále fungují podle starých předpokladů, pěkně ztěžovat život.

Především by už neměli předpokládat, že zaměstnanci jsou produktivní pouze v kanceláři (pokud tomu tak skutečně je, je to možná spíše odrazem jejich nedostatečných manažerských schopností a empatie než čehokoli jiného).

Zadruhé, přinejmenším právě teď, nemohou předpokládat, že mají navrch, pokud jde o rozhodování o tom, jak a kdy se bude pracovat.

A za třetí by neměli předpokládat, že řešením jsou pouze technologie. Přidání Zoomů a Slacků jistě pomůže práci zorganizovat, ale zaměstnanci potřebují také uznání, které si za odvedenou práci zaslouží, a důvěru ze strany vedoucích pracovníků. A ano, existuje tu jistá ambivalence mezi touhou pracovat na dálku a stýskání si po týmové práci a firemní kultuře, se kterou se spousta zaměstnanců potýká. 

Staré dobré časy

Je ale důležité připustit si reálný stav věci – staré pořádky a způsoby práce jsou ty tam a není prozíravé myslet si, že se někdy vrátí.

Pro mnoho zaměstnanců je starý zvyk putování na pracoviště dávno zapomenut. Pro každého, kdo nastoupil do zaměstnání v posledních dvou letech, kancelářská práce od 9 do 5 vůbec neexistuje.

Práce z domova natrvalo, nebo dokonce jen po většinu týdne, zlepšuje život a má smysl. Zaměstnavatelé však nepřejdou na práci na dálku bez odporu.

Dobrou zprávou je, že nejtěžší část přechodu na model remote-first je za námi. Pro některé zatvrzelé manažery starší generace je samozřejmě těžké opustit minulost, ale cesta zpět prostě není možná. Mít každého neustále na očích je jakási manažerská zkratka. Zadky na židlích prostě nejsou v dnešní době správným měřítkem produktivity. Společnosti musí najít efektivnější způsoby, jak zjistit, zda všichni dělají, co se od nich žádá. Nejlepším měřítkem produktivity je výkon, ne čas. Zvýšená produktivita a lepší kvalita života se navzájem nevylučují. Nicméně to nebrání společnostem vymýšlet důvody, proč chtějí všechny vrátit do kanceláře. Šéf Airbnb Brian Chesky nedávno prohlásil, že „kancelář, jak ji známe, skončila“, což znamená, že pro to, aby se lidé vrátili do kanceláří, je nutné, aby kanceláře nabídly něco, co doma prostě není k dispozici (a ne, odpočinková místnost s fotbálkem a herní konzolí vážně nebude pro nikoho důvod kodrcat se cestou necestou do kanceláře).

Přijít na to, co přesně to je, a vyvážit konkurenční požadavky manažerů a zaměstnanců je skutečnou výzvou do budoucna.

Účel kanceláře se mění

Kanceláře nezmizí, tedy alespoň zatím. Jen se mění jejich účel – už nepůjde o místo, kde všichni pracují a nervózně sledují hodiny na zdi, než udeří pátá, ale stanou se místem, kde se budou týmy scházet, brainstormovat, schůzovat a tvořit, avšak pravděpodobně ne na denní bázi. To zkrátka není potřeba. Podporou flexibilních pracovních postupů lze zajistit, aby zaměstnanci měli přístup k pracovnímu prostoru, který potřebují, ve dnech, kdy ho potřebují – to znamená, že optimalizovat kancelářské prostory tak, aby vyhovovaly kapacitě flexibilní pracovní síly. Když zaměstnanci potřebují přijít do kanceláře na svůj pracovní den, měli by mít jistotu ohledně prostoru, který mají k dispozici, a toho, kdo je v kanceláři na daný den také přítomen.